Pavla Hyžíková
Porod vnímám jako proces, kdy je zapotřebí být pokorný vůči všem přirozeným reakcím a procesům ženského těla. Ženská podpora a sounáležitost je přesně to, co ženy v naší společnosti nemají a tolik to potřebují. Chci však být oporou nejen ženě, ale i jejímu muži. Porodem miminka vzniká nová rodina a hlavními aktéry v tomto příběhu jste právě Vy.
Jmenuji se Pavla Hyžíková a v rámci své profese působím v Ostravě a okolí.
Mám dceru, která je mi velkým učitelem. Jsem přesvědčena o tom, že život, práce a rodičovství nám dává více než školy. Mám vystudovanou střední zdravotnickou školu v Ostravě, obor Praktická sestra. Následným studiem FSS na Ostravské univerzitě v Ostravě jsem získala magisterský titul, avšak můj životní směr se začal po narození dcerky ubírat jinam. I přesto stále zůstávám v oboru – pomáhám lidem, konkrétně ženám.
Mé zkušenosti s těhotenstvím, s porodem a v mateřství mne dovedly až k tomu, že jsem se začala vzdělávat v oblasti přípravy na porod a stala se dulou. Následně jsem pochopila, že podporovat ženy jen do porodu je málo a chce to něco víc. Porod totiž není cíl. Je to jen brána k otevření „nového“ světa.
Proto jsem se dále vzdělávala a to v oboru laktační poradenství, v bylinkách. Ani to mi nestačilo. Znovu jsem cítila jakési nenaplnění, nekompletnost v poskytovaných službách. Skrz sama sebe, práci na sobě, jsem objevila kouzlo Kineziologie, Bachových esencích a Rodinných konstelací. Začala jsem tedy studovat dále a nyní využívám v praxi Kineziologické odblokování a Bachovy esence. Hledala jsem též inspiraci v kořenech lidstva. Minulost může být opravdu studnice vědění a jsem moc ráda, že některé národy zapomínají pomaleji než jiné. Proto jsem se nechala inspirovat např. mexickými tradicemi, které mi dávají opravdový smysl. Velkou učitelkou je mi Angelina Martinez Miranda – tradiční porodní bában (nemá vzdělání PA, i přesto byla za svů život u 5000 porodů), která žije a provází ženy porodem v Cuernavaca v Morelos v Mexiku. Je dědičkou tří generací znalostí porodní asistence. Její matka, babička i prababička byly všechny tradiční porodní báby se 40 letou praxí.
Reference klientek i jejich protějšků
Dostalo se mi od Pavly velké podpory po porodu. Byla jsem opravdu rozhozená a pochybovala jsem, že jsem schopná kojit a zvládat ostatní věci kolem miminka. Díky Pavle jsem kojila, začala si věřit, že vše zvládnu. Díky její podpoře jsem objevila svůj mateřský instinkt, který ve mě zadupala porodnice. Jediné co mě mrzí je, že jsem neměla svou dulu u porodu, ač jsem se zajímala o jemné zrození. I přes to, že bylo vše bez komplikací, myslím že by náš start s miminkem byl úplně jiný.
Získala jsem doporučení na Laktační poradkyni od kamarádky. Přišla paní Pavla na první schůzce nám ukázala vhodnou polohu pro kojení, co dělat pro úspěšné kojení, jak uspávat miminko, jak navázat miminko do šátku, co dělat pro to, abych neměla další zánět prsu a co dělat pro zvýšení tvorby mléka. Doporučila se sejít na více schůzkách.
Doporučila mi užívat bylinky v kapslích a na bolavé bradavky citrovital. Moc jsem jejím doporučením nevěřila, ale vyzkoušela jsem. Po pár dnech užívání bylinek se mi viditelně tvorba mléka zvýšila a citrovital ranky na bradavkách pěkně zahojil.
„Cesta porodem s dulou – z pohledu chlapa“
Především bych chtěl vyjasnit můj pohled na porod jako takový. Stejně tak jako my chlapi jsme stvořeni (není to špatný úděl) k tomu potomka počít, úplně stejně je i žena stvořena k tomu je přivést na svět.
Když to přirovnám k oblíbeným aktivitám, které jsou mi blízké – když lezu na skálu, nikdy by mě nenabilo adrenalinem to kdyby tu skálu zdolal někdo jiný, místo mě. Jako spolujezdec v proklatě rychlém autě je to pro mě nuda – chci ho řídit a cítit burácející motor, nemám rád když mi do toho někdo kecá i kdyby to byl sebevětší profík.
Úplně stejně to vidím s porodem, tou věcí, která změní naše drahé polovičky na úplně jiné bytosti s najednou úplně jinými prioritami. Myslím si, že žijeme v době, kdy nám lékaři mohou pomoci i v případech, které by ještě před nedávnou dobou byly fatální – a to je dobře. Nicméně v mém okolí se pomalu ale jistě formuje názor „lékař děti rodí“ místo toho abychom měli plnou důvěru v to k čemu nás příroda vybavila.
Rád bych Vám popsal, jak jsme se dostali do situace v porodnici s dulou a nepřijeli jsme jako 80% všech těch, co rádi lékařům odkývou jakýkoliv zákrok a medikament – jen by to bohužel vydalo na více stran a jen bych Vás nudil. Ve zkratce šlo jen o to se o tom, co od porodu chceme, předem pobavit, zjistit si potřebné informace a poradit se s někým dalším, kdo má už nějaké zkušenosti a chtějí to změnit – chlapi a ženské, kteří si nějakým porodem prošli ale rádi by něco udělali jinak. A tam jsem poprvé uslyšel, že existuje slečna/paní, se zkušenostmi z mnoha porodů, vybavená hroší kůží pro vyjednávání s doktory a navíc praktickými radami, které, ruku na srdce, my chlapi nikdy nebudeme znát, protože naše tělo je prostě jinak postavené.
V tom v čem se nevyznám se snažím vymyslet něco nového/neotřelého, jenže tady je to pro mě – který má před sebou první dítě, měl bych pro svou ženu být oporou a měl bych umět vyhodnotit kdy lékaři mají zasáhnout nebo kdy je to jen ulehčení jejich často dlouho směny (všichni jsme jenom lidé) – tady by to bylo nejspíš jenom na škodu. A proto jsme zvolili dulu u porodu a dnes jsem za to rád, i když z počátku jsem tomu moc nevěřil. Takhle neviditelný člověk snad ani neexistuje, ale přesto vždycky když bylo potřeba tak byla po ruce a pomohla nebo poradila.
I já se musím spolehnout na někoho kdo mi poradí (navigace) kudy se vydat v neznámém městě autem nebo mě jistí na skále.
